Romana Svátková – Centrum Kašpar
Rozhovor

Romana Svátková

Paní Romana Svátková je energická, houževnatá, vysokoškolsky vzdělaná žena.

Paní Romana pečuje o dceru s Downovým syndromem, což je práce na 24 hodin, 7 dnů v týdnu, a přesto se snaží najít seberealizaci na pracovním trhu.

Co vás přivedlo k tomu obrátit se na Centrum Kašpar?

Hledání práce na poloviční úvazek. Dozvěděla jsem se, že v Centru Kašpar je možné rozšířit si vzdělání prostřednictvím rekvalifikačních kurzů. Vaše zprostředkovatelka práce má přístup k informacím od personalistů z firem a má zájem o klienta. Věnujete se klientům individuálně.

Co konkrétně Vám spolupráce s Centrem Kašpar přinesla?

Posílila mě v práci na PC. Rekvalifikační kurzy mi velmi pomohly. Dříve jsem se nehlásila na pozice, kde vyžadovali ovládání Excelu, byla jsem vždy pouze samouk. CK má výborného lektora s lidským přístupem. Je znát, že ho práce baví. Navíc se sešel bezvadný kolektiv, připadala jsem si znova jako ve škole a kurz proběhl ve velmi pěkných prostorách.
A to hlavní, získala jsem zaměstnání na zkrácený úvazek, které jsem mohla vykonávat
i z domova.

Jaká byla Vaše cesta k současnému zaměstnání?

Zprostředkovatelka práce mi ho přinesla na zlatém tácečku. Za dobu naší spolupráce mě poznala, takže mě propojila s paní Petrnouškovou a předala jí i veškeré informace o mně.
Šla jsem se už pouze paní Petrnouškové představit na osobní pohovor, kde jsme se rovnou dohodly na nástupu.

Co pro Vás bylo rozhodující, že jste nabídku přijala?

Určitě to, že jsme si lidsky sedly. Paní Petrnoušková pochopila moji situaci. Navíc mě taková práce baví, i když je to jiný obor. Mám vystudované zemědělství (agronom rostlinář)
a pedagogiku (mohu učit na SŠ a VŠ zemědělské obory).

Jak vnímáte postavení lidí pečujících o osobu blízkou na trhu práce? Jaké překážky jste musela překonávat?

Záleží na tom, jak moc je daná osoba handicapovaná. V mém případě péče vyžaduje dozor
24 hodin denně. Pobírám příspěvek na péči, při kterém si mohu neomezeně vydělávat,
ale od dcery se mohu vzdálit, pouze pokud zaplatím pečovatelku nebo denní stacionář,
a to se práce potom nevyplácí, protože co vydělám, zaplatím za hlídání. Ideální práce je pouze z domova, které je na trhu naprostý nedostatek.

Proč si myslíte, že má smysl vyžádat si pomoc druhých, resp. pomoc Centra Kašpar
při hledání práce?

Máte kontakty, lektory, vybavení a odborné zaštítění. Zkontrolujete životopis a usměrníte motivační dopis. Připravíte člověka na vstupní pohovor a vytvoříte mu přehled pro orientaci v pracovně právní problematice.

Čeho jste si na zaměstnání v Krasohledu vážila?

Lidského přístupu, časové flexibility, pěkného prostředí a práce s dětmi, která dobíjí energii. Ráda jsem tam chodila. Pochopila jsem náročnost manuální práce. Je škoda, že jsou dílničky kvůli Covid-19 zavřené a Krasohled funguje pouze přes e-shop, takže další spolupráce nebyla možná. Občas si zavoláme a ráda vypomohu jako dobrovolník.

Co byste vzkázala lidem, kteří potřebují skloubit práci s péčí o osobu blízkou?

Ať nepracují na úkor toho postiženého. Pokud je to možné, zapojit i širší rodinu do péče
nebo finanční pomoci. A především zachovat si svoje zdraví, najít si čas pro sebe. Zaplatit si jednou týdně pečovatelku, dojít si v klidu nakoupit, na masáž nebo na rehabilitaci. Při péči
o handicapovaného namáháme svůj pohybový aparát. Člověk potřebuje být alespoň tři hodiny denně venku, aby měl dostatek vitamínu D, aby nechřadnul.

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

Skromnosti, štěstí na potkávání dobrých lidí a jakési naivity, která mi dává možnost vidět v každém to dobré. Jsem vděčná rodičům za hlídání dcery, když byla malá, bez jejich pomoci bych nevydělala na auto. Bez něj bych se s dcerou nedostala do přírody.

Čemu se věnujete ve svém volném čase?

Sbírám hrušky a ořechy. Často chodíme do lesa, kde jsem během tří týdnů uklidila cestu,
aby po ní dcera mohla les obejít, a já odbíhám na borůvky a na houby. Chtěla bych vlastní zahrádku. Dříve jsem malovala olejem, ale vyměnila jsem to za vyrábění korálkových náramků, které rozdávám pro radost.

Máte nějaké životní krédo?

Naše babička vždycky říkala: ,,Stojatá voda smrdí.“ Je potřeba se hýbat, pracovat, dělat něco užitečného a věnovat se rodině. Místo koukání na televizi se jít projít do lesa.