Pavlína Preislerová – rozhovor s tváří zpravodaje Letem kašpařím světem č. 1/2021 – Centrum Kašpar
Rozhovor

Pavlína Preislerová – rozhovor s tváří zpravodaje Letem kašpařím světem č. 1/2021

Pavlína Preislerová, vyučená pánská krejčová, která našla svůj životní i pracovní směr.

Pavlína ráda cestuje do zemí, kde je teplo a moře. Sní o podzimu života, který stráví u moře s lidmi, které má ráda. Na své sny si dává pozor, protože se jí plní. Na volné noze byla od 18 do 35 let, šila vlajky. Po rozvodu nastoupila do továrny, ale pro její svobodomyslnou, tvořivou a dynamickou duši to bylo doslova vězení. Mluví plynně německy, a tak vyměnila těsné stěny továrny za pozici provozní restaurace v Žitavě, kam každodenně dojížděla. Nakonec se rozhodla pro návrat ke své profesi, k řemeslu, které opravdu umí, baví ji a naplňuje.

Jak to všechno začalo?

Všechno do sebe pěkně zapadlo, bydlím ve Vratislavicích nad Nisou a v OutdoorKWAK pracuji přes půl roku. Jsem takový rychlý člověk a když nejsem v práci šťastná, potřebuji to rychle změnit. Nejdříve jsem byla v zaměstnání, kde se šily stany, vážily třeba 55 kg. Byla to těžká práce a já musela skončit kvůli zádům a rukám. Pak jsem nastoupila do provozu, kde se šily technické a opakující se detaily. To nebylo nic pro mě, já potřebuji tvořit.

Čím Vás zaujala společnost OutdoorKWAK?

Hodně jsem se zajímala a zjišťovala si co by mohlo být pro mě a dozvěděla jsem se, že se u nás ve Vratislavicích šijí spacáky s nanotechnologií. Hned jsem si říkala, to je tvořivé, to by mě bavilo. Hledala jsem na internetu, kde se dalo, ale nikde nic. Pak přišel ten osudový okamžik. Náhodou jsem se bavila s jedním z hostů u mého muže v práci, který zrovna znal paní, která ve Vratislavicích šije spacáky. Okamžitě jsem tam volala a nabídla své služby. Odpověď byla: „Vy jste mi snad spadla z nebe!“. Zrovna potřebovali posilu. Druhý den jsme se sešli, zadali mi úkol ušít kabelku. Pak už slovo dalo slovo a já mohla nastoupit.

Čeho si na svém zaměstnavateli vážíte?

Máme dobrý kolektiv a skvělou šéfovou. Co slíbí, to dodrží, je na ni spoleh. Je tady klid po lidské stránce a pěkné pracovní prostředí. Pro mě je důležitý pocit vnitřní svobody. Šéfová mi poskytne prostor, můžu se realizovat. U každé zakázky mám příležitost vymýšlet a navrhovat postup, líbí se mi, že spolupracujeme a máme vzájemnou otevřenost a důvěru. Vážím si toho, že mám zpětnou vazbu od zákazníka na svoji práci. Vyhovuje mi flexibilní pracovní doba. Nevadí mi přijít do práce o víkendu, potřebnou práci odvedu, můžu vyjít vstříc, když je hodně zakázek. Naopak ráda využiji možnosti částečně si pracovní dobu přizpůsobit svým potřebám. Důležité je, že se na sebe můžeme spolehnout.

Co podle Vás zaměstnavatel na svých lidech nejvíce ocení?

Myslím, že je na nás spoleh, dodržíme, co slíbíme, jsme pečlivé a odevzdáme kvalitní práci. Navzájem se inspirujeme. Jsem vyučená pánská krejčová, pracovala jsem v různých provozech i různých oborech, mám potřebné profesní návyky, přicházím v šest ráno, práce mi jde od ruky a mám ráda, když za sebou vidím výsledky. Je pro mě důležité vědět, že zákazník je spokojený, a potřebuji vidět spokojenou šéfovou.

Jakou jste měla v začátcích podporu?

Šéfová mi ukázala, co se tady šije. Pro mě byl složitý přechod z těžkých materiálů na ty jemné. Máme všechny postupy popsané, jenže to pro mě není. Materiál a postup si musím osahat. Nejsem zrovna typ na zapisování. Když to jednou ušiju, už navždy vím, jak to udělat. Šéfová to o mě ví, funguje nám to. Všichni si radíme, kolegyně jsou profíci, vyhovuje nám to spolu. Každou věc probereme, poradíme si, pomáháme si, vyjdeme si vstříc.

Co byste vzkázala lidem v podobné situaci?

Hlavně nezůstávat tam, kde jsou nešťastní. Když je člověk nešťastný v zaměstnání, tak je nešťastný pořád. Jít si za svým, hledat a nebát se. Nebát se jít a oslovit, zeptat se. Při nejhorším uslyší, že to zrovna nejde.

Čeho si nejvíce vážíte v osobní sféře?

Mám hodného pantera, těším se domů a vím, že tam je člověk, který žije pro mě a já pro něj. Toho si nejvíc vážím. Všechno musí být vyvážené, člověk potřebuje být spokojený doma i v práci. Pak to funguje. Když jsem se v mládí rozhodovala, co budu dělat, moje maminka říkala: „Pavlínko, řemeslo má zlaté dno.“ Tehdy jsem tomu nerozuměla. Dneska jí děkuji, že mě k tomu přivedla.

Jakým heslem se v životě řídíte?

Kdo ubere jednou, ubírá celý život. Nebát se, být iniciativní a jít si za svým. To, co si vysníme, to se nám také stane.